JUDr. Jan Mach, Mgr. Aleš Buriánek, MUDr. Mgr. Dagmar Záleská

Změna v soudních řízeních o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče

Od 1.1.2013 je v účinnosti zákon č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Uvedený zákon mění i ustanovení § 191b a násl. občanského soudního řádu, která upravují procesní pravidla řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče. Ve vztahu k poskytovatelům zdravotních služeb je třeba poukázat zejména na novelizaci ustanovení § 191b odst. 1 o.s.ř., které bylo doplněno o větu: Souhlas opatrovníka osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům nenahrazuje souhlas umístěného. Jestliže ústav neučiní oznámení podle § 191a, jsou umístěný nebo jeho zákonný zástupce oprávněni podat návrh na zahájení řízení. V praxi tato změna při zohlednění právní úpravy obsažené v ustanovení § 191a odst. 1 o.s.ř. a v ustanovení § 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/20111 Sb., o zdravotních službách, v platném znění znamená, že poskytovatel zdravotních služeb je povinen hlásit místně příslušnému soudu všechny případy nedobrovolné hospitalizace (vyjma případů uvedených v ust. § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb.), bez ohledu na to, zda v případě osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům dal k její hospitalizaci souhlas opatrovník ustanovený soudem.

Důvodová zpráva k zákonu č. 404/2012 Sb. odůvodňuje uvedenou změnu následovně:

Navrhované znění § 191b odst. 1 reaguje především na to, že i když je určitá osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům, bude v řadě případů schopna formulovat vlastní názor na svůj pobyt ve zdravotnickém ústavu. Vychází se z předpokladu, že opatrovník osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům za ni nemůže rozhodovat ve věcech omezení její osobní svobody, proto je třeba hospitalizaci považovat za nedobrovolnou, byť by s ní opatrovník vyslovil souhlas, neboť ten není k udělení takového souhlasu oprávněn. Tuto skutečnost podporuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Shtukaturov proti Rusku, č. 44009/05, ze dne 27. března 2008. Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že pro určení, zda je zbavení svobody dobrovolné, je rozhodující faktický stav, zda daná osoba subjektivně vnímala hospitalizaci jako nedobrovolnou a v tomto duchu se též vyjadřovala, a nikoli, zda třetí osoba, byť by k tomu z hlediska vnitrostátního práva byla oprávněná, s hospitalizací vyslovila souhlas. Právní úprava řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče v občanském soudním řádu je i v tomto směru speciální vůči sektorovým zákonům, které umožňují, aby souhlas s umístěním udělil zákonný zástupce nebo opatrovník osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům. Dále se v odstavci 1 zavádí možnost umístěného nebo jeho zákonného zástupce podat návrh na zahájení řízení v případě, kdy je ústav vykonávající zdravotnickou péči pasivní, tedy nesplní svoji zákonnou povinnost oznámit převzetí osoby podle § 191a. V současné době povinnost oznamovat zadržení v ústavu zdravotnické péče, tedy nedobrovolnou hospitalizaci, stanoví zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).