K neplatnosti dohod o pracovní činnosti ve zdravotnictví
(Článek byl uveřejněn v časopisu TEMPUS MEDICORUM)
V jednom z mých předchozích článku byla mimo jiné řešena problematika dohod o pracovní činnosti (DPČ) uzavíraných ve zdravotnictví, a to zpravidla v souvislosti s výkonem ústavních pohotovostních služeb. I na základě ohlasů, které tento článek vzbudil, považuji za potřebné doplnit informaci k možné neplatnosti těchto dohod a k následkům, které tato neplatnost může vyvolat.
V ustanovení § 34b odst. 2 zákoníku práce, se doslova uvádí, že: „zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny“. Základními pracovněprávními vztahy se vsouladu sezákonnou dikcí rozumí pracovní poměr založený pracovní smlouvou, jakož i vztahy založené dohodou o pracovní činnosti. Citované ustanovení v praxi znamená, že pokud by vedle pracovní smlouvy, kterou má lékař uzavřenu, byla na shodný druh práce (byť jinak popsané či vykonávané v jiné denní době) u stejného zaměstnavatele uzavřena ještě další dohoda, jednalo by se o dohodu neplatnou. Tento názor je obecně přijímán nejen odborníky na pracovní právo, ale je reflektován i v rozhodovací praxi soudů.
K této problematice se přímo vyjadřoval i Nejvyšší správní soud. Ten posuzoval případ lékařky, která se domáhala přiznání výplaty peněžité pomoci v mateřství vyplývající právě z dohody o pracovní činnosti uzavřené na ústavní pohotovostní službu. Lékařka měla z výše uvedených důvodů za to, že její DPČ byla uzavřena neplatně, pročež by se pro účely výpočtu dávek mateřské měla její práce vykonávaná dle této DPČ hodnotit jako práce přesčas vykonávaná v pracovním poměru. Nejvyšší správní soud, který ji dal v otázce neplatnosti DPČ plně za pravdu, v odůvodnění svého rozhodnutí č.j. 3 Ads 11/2011 – 47 mimo jiné konstatuje, že „z vymezení druhu práce sjednaného v dohodě o pracovní činnosti, jež se jeví účelově neurčitá, je zřejmé, že pracovní činnost stěžovatelky (pozn. tj. lékařky) měla směřovat k obdobné práci dle pracovní smlouvy, respektive na ni navazovat, mimo jiné např. k zajištění ústavních pohotovostních služeb, v dohodě o pracovní činnosti je tato činnost uvedena jako „zajištění provozu oddělení v nočních hodinách“. V pracovní smlouvě byl druh práce stěžovatelky určen jako práce lékařky a podle náplně práce stěžovatelky tato práce zahrnovala rovněž zajištění ústavní pohotovostní služby. Sjednaný druh práce jak podle pracovní smlouvy, tak podle dohody o pracovní činnosti, se bezpochyby podstatně překrýval, rozdílné bylo pouze jeho časové vymezení…… Nejvyšší správní soud tak souhlasí se stěžovatelkou potud, že předmětná dohoda o pracovní činnosti byla uzavřena v rozporu se zákoníkem práce a je absolutně neplatná.“.
Stejně jako uvedená lékařka má ústavní pohotovostní službu na DPČ v rozporu se zákoníkem práce (tedy neplatně) upravenu celá řada lékařů v ČR.
Důsledky výkonu práce na základě neplatné DPČ však mohou mít pro lékaře velmi závažné důsledky. Právně nejisté postavení lékaře v případě vzniku nároků na náhradu újmy, k níž došlo výkonem práce na základě neplatné DPČ, stejně jako nepříznivý dopad práce na DPČ na výši průměrného výdělku, jsme již rozebírali.
Další neméně významnou oblastí negativních dopadů uzavírání neplatných DPČ je pak vyplácení nejrůznějších sociálních dávek, ať už se jedná o dávky již zmiňované mateřské, dávky nemocenské či důchodové dávky. Do výše těchto dávek se totiž práce vykonávaná na základě neplatné DPČ nijak nepromítne.
Dohoda o pracovní činnosti uzavřená na výkon ústavní pohotovostní služby v drtivé většině případů obchází limity přesčasové práce dle pracovní smlouvy. Lze tedy jen těžko obhájit i takový výklad, dle nějž by uvedená práce měla být i pro účely vyplácení sociálních dávek považována za práci dle souběžně uzavřené pracovní smlouvy.
Stejný závěr nakonec učinil i Nejvyšší správní soud, který sice potvrdil domněnku lékařky, že její DPČ byla od počátku neplatná, současně ale konstatoval, že právě z důvodu této neplatnosti, jakož i proto, že převedením práce na DPČ do režimu práce dle pracovní smlouvy by byly překročeny povolené limity práce přesčas, není možné práci z této DPČ pro účely výplaty dávek mateřské zohlednit.
Závěrem lze tedy opět jen doporučit, aby lékaři předkládané DPČ, které jsou z důvodu svého protiprávního souběhu s pracovními smlouvami neplatné, ve svém vlastním zájmu neuzavírali.