Kongres České lékařské komory
k problematice trestní odpovědnosti ve zdravotnictví
a novému trestnímu zákoníku
(Článek byl uveřejněn v časopisu TEMPUS MEDICORUM)
Dne 28.1.2010 se v Kongresovém sále Nemocnice Na Homolce v Praze konal kongres České lékařské komory k problematice trestní odpovědnosti ve zdravotnictví a novém trestním zákoníku. Kongresu se zúčastnil prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek, vedoucí katedry trestního práva právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc., předseda trestního senátu Nejvyššího soudu ČR JUDr. František Púry a předsedkyně Společnosti medicínského práva Mgr. MUDr. Jolana Těšinová. Úvodní příspěvky přednesli prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. JUDr. František Púry, Mgr. MUDr. Jolana Těšinová, ředitel právní kanceláře ČLK JUDr. Jan Mach a předseda České chirurgické společnosti prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc.
Příspěvky přednesené na kongresu JUDr. Františkem Púrym a JUDr. Janem Machem budou k dispozici na webové stránce České lékařské komory. Rovněž příspěvek prof. JUDr. Jiřího Jelínka, CSc., který nebyl předán v písemné podobě, ale byl zvukově zaznamenán, bude po korektuře zveřejněn na webové stránce České lékařské komory.
Podrobný článek o novém trestním zákoníku byl již v časopisu Tempus Medicorum publikován. K samotnému kongresu na toto téma i na téma trestní odpovědnosti ve zdravotnictví je potřeba poznamenat, že prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. a JUDr. Jan Mach nový trestní zákoník podrobili kritice s tím, že nejde o nový moderní kodex, který by nově, moderním způsobem upravoval systém chráněných hodnot. Některé změny jsou sice pozitivní, ale nejde o zásadní změnu oproti předchozímu trestnímu zákonu z roku 1961, kdy řada skutkových podstat trestných činů byla v podstatě „opsána“ ze starého trestního zákona, ač by mnohdy bylo vhodnější jiné, modernější pojetí a v trestním zákoníku bohužel nadále přetrvávají zcela raritní socialistické instituty, jako je například tzv. výjimečný trest, který v zahraničí v podobné formě prakticky neexistuje.
Pokud jde o vyšší právní ochranu zdravotníků, je třeba ji hodnotit pozitivně, jak již bylo v tomto časopisu uvedeno, avšak bohužel se vztahuje pouze na trestné činy spáchané na zdravotníkovi při výkonu jeho povolání, nikoli pro výkon jeho povolání. To v praxi znamená, že pokud někdo napadne lékaře, či jiného zdravotníka, protože plnil své povinnosti a k napadení dojde v době, kdy tyto povinnosti neplní, nebude uplatněna vyšší ochrana. Při této právní úpravě by tedy vražedné útoky na ortopeda, zubaře a psychiatra, ke kterým došlo v minulosti v Praze, byly hodnoceny nikoli podle zvýšené sazby, protože šlo o útoky pro výkon povolání a nikoli při výkonu povolání. V případě útoku na úřední osobu je však pachatel potrestán zvýšenou sazbou i když útok spáchá pro výkon povolání. Stejné řešení mělo být zvoleno i při trestných činech spáchaných na zdravotnících.
Právní ochrana zdravotníků nebyla vyřešena komplexně a dokonale i proto, že prostý útok na zdravotníka, který nemá za následek ublížení na zdraví, je nadále pouhým přestupkem a nikoli trestným činem, jako v případě útoku na úřední osobu (dříve veřejného činitele).
Dalším zásadním nedostatkem je skutečnost, že nový trestní zákoník bohužel nadále vychází z dělení nedbalostních trestných činů na takové, které nebyly způsobeny porušením důležité povinnosti vyplývající z povolání, zaměstnání, postavení, nebo funkce a trestné činy, které jsou spojeny s porušením takové důležité povinnosti. Rozdělení trestných činů podle stupně nedbalosti na prostou nedbalost a hrubou nedbalost, trestní zákoník neučinil a pojem hrubá nedbalost používá v jiné souvislosti. To v praxi znamená, že například pokud majitel bojového psa zanedbá dozor a bojový pes usmrtí dítě, bude pachateli hrozit podstatně nižší trestní sazba, než pokud lékař zanedbá povinnost postupovat lege artis a v důsledku toho zemře člověk (pro ilustraci v případě zanedbání dohledu nad bojovým psem, který zabil člověka, hrozí pachateli trest odnětí svobody až na tři léta, nebo zákaz činnosti, v případě porušení povinnosti postupovat lege artis a v důsledku toho úmrtí člověka, hrozí pachateli trest odnětí svobody na jeden rok až šest let).
Je samozřejmě pravdou, že nikoli každé porušení profesních povinností lékaře, byť by bylo vyhodnoceno jako postup non lege artis, který byl zaviněn z nedbalosti, musí mít nutně charakter porušení důležité povinnosti, vyplývající z povolání lékaře. Justiční praxe bohužel až dosud byla a je taková, že skoro ve všech případech trestního stíhání lékařů za usmrcení či ublížení na zdraví z nedbalosti, bylo použito vyšší trestní sazby a konstatováno porušení důležité povinnosti v obecné rovině, s odkazem na skutečnost, že důležitou povinností je každá povinnost vyplývající z profesních povinností lékaře. Toto „socialistické“ dělení nedbalostních trestných činů, by mělo být překonáno a soud by měl mít možnost volně posoudit, zda jde o nedbalost hrubou či „prostou“. V takovém případě by jistě leckdy dospěl k závěru, že vědomé zanedbání dozoru nad bojovým psem, je mnohem hrubější nedbalostí, než nevědomé zanedbání některých profesních povinností zdravotníka.
Součástí jednání kongresu byla i problematika podmínek trestní odpovědnosti lékaře v souvislosti se zanedbáním profesních povinností, trestní odpovědnosti v případě lékařského týmu, odpovědnosti nadřízených, vedoucích, manažerů, ředitelů, primářů a vrchních sester, jakož i odpovědnosti provozovatele nestátního zdravotnického zařízení a odborného zástupce.
Z kongresu vyplynuly tři zásadní doporučení:
Doplnit ustanovení trestního zákoníku, která stanoví použití vyšší trestní sazby při trestných činech proti zdravotníkům, jednak o případy, kdy k trestnému činu došlo „pro výkon povolání zdravotníka“ a dále doplnit skutkovou podstatu trestného činu spočívajícího ve fyzickém napadení zdravotníka při výkonu profesních povinností ,nebo pro výkon profesních povinností, které by nemělo být pouhým přestupkem.
Odstranit nevhodné dělení nedbalostních trestných činů podle „porušení či neporušení důležité povinnosti“ a ponechat na soudu, aby zhodnotil, zda jde či nejde o hrubou nedbalost.
V souvislosti s principem ultima ratio – tedy subsidiární úlohou trestní represe pouze tam, kde nelze zvolit mírnější postup, novelizovat zákon o České lékařské komoře ve smyslu návrhu, který byl Českou lékařskou komorou předložen a schválen sjezdem delegátů tak, aby komora měla dostatečné kompetence k tomu, aby v některých případech nahradila trestní stíhání lékaře kárným řízením na půdě komory aniž by lékař byl kriminalizován.
článek byl zpracován pro časopis ČLK Tempus medicorum