Pokuty – obrana poskytovatelů
(Článek byl uveřejněn v časopisu TEMPUS MEDICORUM)
Nové zdravotnické zákony, zejména zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, obsahují obrovský výčet možných deliktů, kterých se může dopustit poskytovatel zdravotních služeb a poměrně citelných pokut, které mu mohou být za tyto delikty uloženy správním orgánem.
Zákon nepostihuje pouze poskytovatele zdravotních služeb, ale i fyzické osoby (zdravotníky a v některých případech též nezdravotníky), právnické nebo podnikající fyzické osoby, byť nejsou poskytovateli zdravotních služeb, univerzitní vysoké školy, osoby oprávněné provádět hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb a samotné poskytovatele zdravotních služeb, ať již podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby.
Udělení pokuty musí předcházet správní řízení, které vede příslušný správní orgán, v našem případě zpravidla krajský úřad příslušný k udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb nebo krajský úřad, v jehož správním obvodu byl spáchán správní delikt. Výjimkou jsou pokuty ukládané univerzitním vysokým školám a osobám provádějícím hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb, kde příslušným správním orgánem je Ministerstvo zdravotnictví a v případě zdravotnických zařízeních zřízených Ministerstvem vnitra, Úřadem pro zahraniční styky a informace nebo Bezpečnostní informační službou je příslušným správním orgánem Ministerstvo vnitra, v případě zdravotních služeb poskytovaných ve zdravotnických zařízeních zřízených Ministerstvem obrany nebo Ministerstvem spravedlnosti je příslušným správním orgánem toto ministerstvo. Naprostá většina soukromých lékařů bude tedy spadat pod kompetenci příslušného krajského úřadu, ať již svou praxi vykonávají jako právnické osoby, nebo podnikající fyzické osoby.
Ve správním řízení, které předchází možnému uložení pokuty, má poskytovatel zdravotní služby nebo zdravotnický pracovník jako účastník řízení právo být seznámen s obsahem správního spisu a se všemi skutečnostmi, které jsou předmětem řízení a byly ve spisu shromážděny a má právo se v přiměřené lhůtě k těmto důkazům a k tomu, co je mu kladeno za vinu, vyjádřit. Za správní delikt neodpovídá, i pokud je prokázáno, že k němu došlo, pokud prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno od něho požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Odpovědnost poskytovatele za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy byl spáchán.
Při určení výše pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Zpravidla nikdy není důvod ukládat pokutu na samé horní hranici zákonné sazby, zejména pokud proti poskytovateli nebylo vedeno předtím správní řízení, které by skončilo udělením pokuty a nejde tedy o opakovaný správní delikt. V případě prvého správního deliktu, který není zásadně závažný, lze tedy očekávat spíše uložení pokuty v dolní polovině zákonné sazby.
Lze doporučit, aby si poskytovatel zdravotní služby nebo zdravotnický pracovník, proti kterému je vedeno správní řízení, vyžádal, aby si mohl prostudovat celý správní spis poté, co bude kompletní, aby mohl zvážit, co je mu kladeno za vinu a jaké důkazy o jeho vině případně svědčí a navrhnout eventuálně další nové důkazy svědčící v jeho prospěch, případně podat k věci vyjádření. Nové důkazy je rozhodně vhodné navrhovat písemně, prokazatelným způsobem a mít k dispozici doklad o doručení správnímu orgánu (datovou schránkou nebo doporučenou poštou) a kopii příslušného návrhu důkazů nebo vyjádření. Poté, kdy je účastník řízení ujištěn, že dokazování je skončeno a správní spis je kompletní, má právo si spis prostudovat a buď navrhnout další důkazy, nebo nemá-li takový návrh, vypracovat k věci své vyjádření, v němž sdělí správnímu orgánu svou obranu proti vedenému správnímu řízení a svůj názor na věcnou i právní stránku případu. Přitom může využít možnosti právní podpory právní kanceláře České lékařské komory.
Pokud je poskytovateli zdravotní služby nebo zdravotnickému pracovníkovi uložena pokuta, musí mu být rozhodnutí doručeno písemně (jde-li však o právnickou osobu, může mu být doručeno i do datové schránky) a má právo se proti němu do 15 dnů odvolat k nadřízenému správnímu orgánu, což bude u většiny poskytovatelů zdravotních služeb Ministerstvo zdravotnictví. Odvolání má odkladný účinek a uloženou pokutu tedy nebude poskytovatel platit, dokud o odvolání nebude rozhodnuto. Totéž platí v případě, pokud by bylo rozhodnutím správního orgánu poskytovateli odejmuto, pozastaveno, nebo změněno oprávnění k poskytování zdravotních služeb a poskytovatel by s tímto rozhodnutím nesouhlasil.
Rozhodnutí o uložení pokuty, nebo o odnětí či pozastavení oprávnění poskytování zdravotních služeb, musí být poskytovateli doručeno písemně, nebo do datové schránky a do 15 dnů od doručení má právo podat odvolání k Ministerstvu zdravotnictví. V odvolání je vhodné uvést jak skutkový stav, tak právní stav, tedy jak věcné argumenty, pro které nelze souhlasit s uložením pokuty, nebo s odnětím či pozastavením oprávnění, tak argumenty právní. Při formulaci právních argumentů si lze rovněž vyžádat podporu právní kanceláře ČLK.
Nadřízený správní orgán – zpravidla Ministerstvo zdravotnictví ČR, pak o odvolání rozhodne buď tak, že rozhodnutí potvrdí, nebo jej zruší bez dalšího, případně zruší a vrátí zpět k dalšímu řízení správnímu orgánu prvého stupně. Možné jsou i některé další méně časté případy rozhodnutí odvolacího orgánu. Rozhodnutím odvolacího orgánu nabývá správní rozhodnutí právní moci a je vykonatelné. Uloženou pokutu v tomto případě bude třeba zaplatit. Pokud by však poskytovatel zdravotní služby s rozhodnutím nadále nesouhlasil, může využít soudního přezkoumání tohoto správního řízení a podat žalobu u Městského soudu v Praze proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR. V žalobě může rovněž navrhnout, aby soud odložil vykonatelnost rozhodnutí do doby, než sám o žalobě rozhodne. Lze očekávat, že by soud mohl vyhovět takové žádosti v případě, kdy bylo rozhodnuto o odejmutí nebo pozastavení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, méně pravděpodobné je, že by rozhodl o odložení vykonatelnosti rozhodnutí zaplatit uloženou pokutu. Pokud by však soud posléze zrušil rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty, správní orgán by musel účastníkovi správního řízení – poskytovateli zdravotních služeb, zaplacenou pokutu vrátit a poskytovatel by byl rovněž oprávněn žádat o náhradu způsobené škody (veškeré výdaje spojené se správním řízením, včetně právního zastoupení, apod.).
Pokud by rozhodnutí soudu bylo pro poskytovatele zdravotní služby nepříznivé, lze proti tomuto rozhodnutí podat kasační stížnost, o které by rozhodoval Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud by mohl buď kasační stížnost zamítnout, nebo rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení se svým závazným právním názorem. Ve věci by pak rozhodoval znovu Městský soud v Praze, který by byl vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti je sice „konečné“, nemusí tomu ale tak být v případě, kdy by šlo o zásah do práv zaručených ústavními právními předpisy nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. V takovém případě, pokud by rozhodnutí správních orgánů a soudů nebylo v souladu s ústavními principy právního státu, se může poskytovatel zdravotní služby obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností. Pokud by Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl, může zrušit všechna předcházející rozhodnutí a jeho právním názorem jsou všechny orgány dále vázány.
Poskytovatel zdravotních služeb nebo zdravotnický pracovník tak není vydán v libovůli úředníků správního orgánu a je oprávněn se bránit proti uložení pokuty, odnětí oprávnění, nebo jeho pozastavení, případně proti jiným rozhodnutím správního orgánu, které by považoval za nespravedlivé. Je-li poskytovatelem člen České lékařské komory, může samozřejmě očekávat právní podporu právní kanceláře ČLK.
článek byl zpracován pro časopis ČLK Tempus medicorum