Ukončení péče o pacienta a návrh ČLK na novelu
(Článek byl uveřejněn v časopisu TEMPUS MEDICORUM)
Lékaři se často dotazují, v jakých případech mohou ukončit péči o pacienta, který je napadá, uráží, neprávem obviňuje a je vážně narušen vztah důvěry, který je nezbytný při poskytování lékařské péče. Současná právní úprava sice pamatuje na možnost ukončení péče o pacienta ze strany poskytovatele zdravotních služeb, ale je poměrně problematická, zejména nedává lékaři možnost ukončit péči o pacienta tehdy, je-li lékař pacientem urážen a napadán, nebo je-li předmětem jeho opakovaných stížností nebo trestních oznámení, která jsou nedůvodná. Z toho důvodu Česká lékařská komora (za výrazné mediální pozornosti) navrhuje začlenit do připravované novely zákona o zdravotních službách nové ustanovení, podle kterého by lékař mohl ukončit péči o pacienta i v případě vážného narušení vztahu důvěry, který je podmínkou pro vzájemnou spolupráci. Vzorem je současný zákon o advokacii, který dává takovou možnost advokátovi, vůči jeho klientovi.
Jaký je současný právní stav?
Podle § 48 odst. 2 zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., v platném znění, poskytovatel může ukončit péči o pacienta v případě, že:
Prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele (zde se ovšem vyžaduje souhlas pacienta s takovým předáním).
Pominou důvody pro poskytování zdravotní služby, to neplatí, jde-li o registrujícího poskytovatele (registrujícím poskytovatelem je všeobecný praktický lékař, praktický lékař pro děti a dorost, gynekolog a stomatolog, kteří pečují o pacienty kontinuálně, v ostatních případech ambulantní specialista nebo poskytovatel lůžkové péče poskytne péči, která má svůj začátek a konec a pominou-li důvody pro její další poskytování, je tím péče o pacienta ukončena).
Pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb (tento nesouhlas musí být samozřejmě dobře dokumentován, včetně možných důsledků v podobě negativního reversu podle přílohy k vyhlášce o zdravotnické dokumentaci – vzor viz webové stránky ČLK ).
Pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem zdravotnického zařízení a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem (velmi problematické je někdy prokázat zejména úmyslné a soustavné nedodržování léčebného postupu, se kterým předtím pacient vyslovil souhlas, i porušení vnitřního řádu poskytovatele).
Pacient přestal poskytovat součinnost potřebnou pro další poskytování zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta.
Zákon výslovně stanoví, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta.
Jak je zřejmé, na případ, kdy lékař je pacientem hrubě urážen, nebo ho pacient opakovaně nepravdivě a nedůvodně obviňuje, současná právní úprava nepamatuje a taková situace nedává lékaři možnost k tomu, aby vztah s pacientem ukončil, pokud si sám pacient nezvolí jiného poskytovatele.
Právní kancelář komory by mohla dokumentovat případy, kdy do lékařky byl zamilován pacient tak, že její péči vyhledával a údajně potřeboval každý den (obdobně to bylo i v případě opačného pohlaví, dokonce ve více případech), což bylo dotyčné lékařce i lékařům nepříjemné a nemohli pacienta nijak vyřadit z péče. Horší byly případy, kdy pacient lékaře napadal, urážel, vyhrožoval mu, dokonce jej i fyzicky napadl, ale odmítal si zvolit lékaře jiného. V takových případech by měl lékař mít možnost vztah s pacientem ukončit a příslušná zdravotní pojišťovna by byla povinna zajistit mu péči u jiného poskytovatele zdravotních služeb. K tomu směřuje návrh České lékařské komory s tím, že je-li vážně narušen vztah důvěry mezi lékařem a pacientem, měl by být lékař oprávněn pacienta vyřadit z poskytování zdravotních služeb, ale byl by vždy povinen poskytnout mu ještě neodkladnou péči.